Lemuros, tak nazývali římané duchy zemřelých, kteří se v noci ozývali nářkem. A když první evropané uslyšeli na Madagaskaru hlasy lemurů a zakusili pohled lemuřích zraků, přisoudily jim právě toto jméno. Lemuří oči jsou ovšem velmi nevinné a byl to nejspíš strach v duších bílých dobyvatelů, který projektovali do malých lemurů. Ostatně původní obyvatelé Madagaskaru pociťují před některými lemury mystickou bázeň dodnes.
.............................................................................................

Jejich evropské jméno ale paradoxně vystihuje fakt že jsou jediní potomci vymřelých poloopic které byly v eocénu rozšířeny po celém tehdejším světě. Přežily pouze ty druhy, které se migrací dostaly na dnešní Madagaskar a naši lemuři jsou jejich přímí potomci. Jsou to endemitní druhy, které žijí pouze tam a na několika blízkých ostrovech. Jejich přežití umožnilo příznivé prostředí a nepřítomnost predátorů.
Dlouhodobá nerušená izolace přála rozvoji mnoha zvláštních forem a způsobů chování. Lemuři se od ostatních primátů podstatně liší, někteří dokonce vypadají jako morčata, nebo veverky. Rovněž jejich způsob chování je často velmi originální.
..............................................................................................

Nadčeleď lemuroidea má pět čeledí. Mezí lemurovité denní patří nejznámější lemuři, jako je kata, nebo vari, které můžeme vidět v mnoha zoologických zahradách. Lemurovití noční - v angličtině mají přízvisko "sportive", jsou známí mnohem méně, mimo jiné i díky svému způsobu života. Indriové, mezi které patří indri, avahi vlnatý a sifaky by v soutěži lemuří krásy obsadily nejvyšší příčky a příslušníci čeledi maki jsou zase velmi nenápadní a ostatním primátům se vůbec nepodobají. Kapitola sama pro sebe je ksukol ocasatý, který patří k nejzajímavějším živočichům na naší planetě a pro kterého museli zoologové vytvořit zvláštní čeleď.
..............................................................................................

Bohužel, prakticky všichni lemuři patří mezi ohrožené druhy, někteří kriticky ohrožené a to především kácením původních lesů, zakládáním plantáží a podobnou lidskou činností. Naštěstí malgašská vláda, různé organizace, univerzity i mnoho nezávislých skupin pracuje na záchraně a zachování tohoto vyjímečného druhu.